6. Apokalipsa

08. 07. 2009 | † 03. 12. 2011 | kód autora: jlm

Apokalipsa (pozn. autora = zničení, ovládnutí světa upíry)
Je ráno. Z nemocnice jsem naštěstí už doma, ale nesmím dělat nic jiného než ležet v posteli. Je to nuda, ale aspoň můžu promyslet Apokalipsu. Měla by se konat dnes večer, v noci. Luke i Rob očekávají začátek někde kolem hřbitova kostela nebo někde v lese. Proč v lese to nevědí, dozvěděli se to od zvěda upírům, ale on nebo ona, newím kdo to je, to taky ještě newí jistě. U upírů je všechno tak...
Z myšlenek mě vytrhl Rob. Usmál se. ,,Zase v myšlenkách, co?" Lehl si vedle mě na postel, na manželskou postel.Přikývla jsem. Potřebovala jsem se uklidnit a Rob to vycítil. ,,Copak rozrušená?" Byl napjatý i on, kvůli Apokalipse, ale nedával to na jevo, v tom je nepřekonatelný.. Mlčela jsem.. nastalo ticho.. pak jsem promluvila.. ,,Apokalipsa, v našem městě? Bojím se, Robe. A hodně." Pohladil mě po vlasech. A usmál se.. ,,A čeho, ty máš stejně štěstí nebudeš tam.." dralo se mi na jazyk ,Ale budu..., ale zadržela jsem to a řekla jsem jen. ,,O tebe Robe.." Šibalsky se usmál, ,,tak tě rozptýlíme." Řekl a přitiskl své rty na mé..bože jak má sladké rty.. xD

Líbali jsme se docela dlouho a pak jsme jenom nehnutě leželi a drželi jsme se za ruce.
,,Lásko, budu muset jít.." smutně se usmál ,,Stmívá se.." přikývla jsem, mějte se dobře.. ,,A přežijte to.."

Byli asi tři hodiny po tom co Rob odešel..Vyskočila jsem z postele a rychle se oblékla, do tmavého samozřejmě. V obýváku jsem ze skříně vytáhla pár shurikenů, krátký a delší meč, pár kudel, kříže a moje oblíbené nunčaky. Pak jsem v hale z pytle vytáhla pár kůlu, ten můj jsem někde ztratila při boji s Jaroslavem...

Vyplížila jsem se ven, měla jsem předtuchu, že bitva bude někde v lese, u semence. Vzala jsem kolo a už jsem tam letěla..(motorka by byla příliš hlasitá)..

Uslyšela jsem tichou pranici velkou, přes celou mýtinu uprostřed lesa a to byla velice velká mýtina, větší než samotný les. Číhala jsem za křovím abych odhadla situaci. Lukeho ani Roab jsem newiděla! Kde jsou? Asi na konci mýtiny.. Pak jsem uviděla toho šmejda Jaroslava. Bojoval se třemi lovci a měl očividnou převahu. Abych nezapoměla poznamenat bylo tu asi tak 300 upírů lovců bylo jen o pár desítek více, což je špatný začátek a pořád padali k zemi další. Občas i upír, ale jen málokdy, byli příliš silný..
Lovci, s kterými bojoval Jaroslav padli k zemi. Rozhlížel se kde zabít dalšího.. Vyskočila jsem před něj..
,,Myslím, že tu máme nedokončenej spor!" vykřikla jsem
,,Který brzo skončí!" zazubil se Jaroslav..
Nic jsem neříkala a vytasila jsem meč, začali jsme bojovat. Pak mě meč začal štvát, byl v boji s mečem příliš silný. Vytáhla jsem šurikeny a rychle jsem je na něj vrhala. Jen dva ho zasáhli, tak jsem vytasila nunčaky a pěkně mu s nima zakroužila před očima. Měl v obličeji nechápavej výraz. Tak jsem ho kopla mezi nohy. Zakvílel. Pak jsem se rozběhla a vyskočila na ně...

.... Salto ve vzduchu otočka kop do hlavy. Trochu jsem mu rozsekla hlavu. Boty s ostrými břity dlouhými 2cm jsou k užitku. Kopla jsem ho do brady a pak jsem bojovala s nunčaky. Způsobila jsem mu mnoho krvavých podlitin. Byl už unavený ale né zesláblý. Omotala jsem mu, jedním pohybem, nunčaky kolem krku a pak jsem vytáhal kůl..hotovo..

Za tu dobu, co jsem bojovala s Jaroslavem, se situace změnila. Byli jsme ve výhodě, ale na některých místech jsme převažovali.. Pomáhala jsem kde se dalo. Pak jsem uviděla Roba prohrával. Napadla jsem upíra ze zadu a za necelou půlhodinku byl mrtvý. ,,Katy! Co tu děláš?!" vyhrkl Rob jakmile jsme skončili s tímto upírem. Ušklíbla jsem se; ,,Přece jsi si nemyslel, že budu doma!" Rob měl na tváři pobavenej výraz; ,,Já jsem to věděl, že to nenecháš jen tak.." přikývla jsem ,, Ale ted jsou na řadě důležitější věci než tlachání.." Mířili k nám 4 upíři. Za chvíli leželi mrtví na zemi. Když se s Robem spojíme jsme nepřekonatelný..

Na bojišti zbyla jen 100 upírů..super... Až do svítání jsme bojovali s Robem bok po boku. Když začalo svítat posledních něco málo přes 50 upírů se sebralo a zdrhlo.. Vyhráli jsme.... Nemůžu tomu uvěřit! Rob mě políbil ,,Jsi neporazitelná.." zašeptal mi do ucha.. oplatila jsem mu polibek a řekla.. ,,Ne...My jsme nepřekonatelný.." usmála jsem se..
 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.